Napoleonské dny 2009
konané u příležitosti
240. výročí narození Napoleona Bonaparta
15. den v měsíci srpnu 2009 si celý svět připomněl narozeniny Napoleona Bonaparte, velkého muže, který vstoupil do dějin. Jeho současní vojáci si 240. narozeniny tohoto obdivovaného i zatracovaného muže připomněli ve Slavkově u Brna na akci Napoleonské dny 2009, které se konaly 14. – 16. srpna 2009. Vojáci a markytánky 5. kolony se této akce zúčastnují každoročně v hojném počtu a nebylo tomu jinak ani letos.
V pátek odpoledne, dle pokynů vrchního ubytovatele pana kapitána Samka a jeho tábor vytyčujících provázků jsme postavili naše stany a velký přístřešek zvaný tropiko nebo prostě plachta.
Páteční odpoledne i večer se nesl v duchu kulturních akcí konaných na zámecké zahradě. Na malém pódiu probíhal koncert folkových kapel Poutníci, Pavel Bobek a Pavlína Jíšová se skupinou, Naďa Urbánková a Bokomara, Osada.
Vojaci si většinou vytvořili vlastní kulturní program a k tomu využili hlavně vojenský tábor a Zámeckou vinárnu. Noc byla teplá a nikomu se nechtělo spát, a tak se klábosilo až do půlnoci.
Sobotní program byl už ryze vojenský. Po ranním nástupu následoval výcvik v zámeckém parku. Tentokrát ho Jakub a my všichni pojali jako manévro – taneční školu. Rozdělili jsme se na dvě poloviny, jednu polovinu tvořila garda a druhou ti ostatní. Nastoupili jsme každý na jednu stranu cvičiště a symetricky proti sobě jsme prováděli stejné manévrování. Byl to výcvik pohledný pro oko diváků a i pro nás to bylo zajímavé a netradiční, způsob výcviku nás nutil k vysokým výkonům a k neformálnímu soutěžení kdo provede daný manévr přesněji.
Po obědě následovala královna akcí a to bitevní ukázka. Začátek bitvy se rozpoutal na náměstí a po tvrdých bojích se přesunul do zámecké zahrady, kde tuhé boje s velkými ztrátami pokračovaly. Bitevní ukázka byla nádherná, kouzlo historického jádra Slavkova všemu dodalo patřičnou atmosféru a nikomu nevadilo, že slunce pálí o stošest do našich čák jako by bylo naším nepřítelem. Hlavně mušket byly rozpálené tak, že se nedaly udržet v ruce. Pot, který už naše košile nebyly schopny sát, nám tekl po zádech až do korýtek. Uzavřené příměří uvítali všichni účastníci bitvy s velkou radostí a okamžitě se odebrali doplňovat pozbylé tekutiny a oslavovat císařovy narozeniny.
„ Žabožrouti ?! “
Francouzský voják je nejen milovník žen a všeho krásného, ale také milovník dobrého jídla. I při nejmenší zmínce o Francouzích se mnohým vybaví přízvisko „žabožrout“. Na první pohled jde bezesporu o ne zrovna lichotivé označení a někteří z nás mohou dokonce namítnout, že jde o označení hanlivé. Francouzi jsou bez diskuse na celém světě chápáni jako vyhlášení gurmáni a požitkáři. Ty pravé delikatesy, netradiční jídla a na první pohled bizardní kombinace nejrůznějších pokrmů mají původ právě ve Francii. Je to dáno nejen geografickou rozmanitostí země, historií, ale i značným podílem zemědělství v porovnání s jinými zeměmi světa. Pro nás exotických a zvláštních pokrmů můžeme ve Francii ochutnat opravdu bezpočet. Kromě například takového „Fois Gras“, tučných jater speciálně za tímto účelem krmených hus, nebo šneků upravovaných na nejrůznější způsoby, patří pro nás, středoevropany, mezi nejvíce exotické pokrmy právě žabí stehýnka. Díky nim Francouze mnozí pojmenovávají „žabožrouti“.
A tak nám náš velitel a kuchařský kouzelník Renda k oslavě císařových narozenin přichystal tuto kulinářskou lahůdku, opravdová žabí stehýnka. Nad kotlem, ve kterém Renda připravoval tuto lahůdku, se po chvilce vznášela vůně připravovaného jídla, která se táhla celým táborem. Naši přátelé (nepřátelé) ze sousedního tábora stále přemýšleli, co to dnes nad zámeckou zahradou tak voní. Kdo neokusil asi si těžko tuto lahůdku představí jen z pouhého vyprávění. Žabí stehýnka všem moc chutnala a než se fotograf vzpamatoval a vytáhl fotoaparát k zaznamenání této hostiny, zbyly na talířích jen kostičky.
Letošní Napoleonské dny dopravázelo příznivé počasí a tím dotvořilo už tak vynikající atmosféru této oblíbené akce.
Zapsal Olda ml. voj. 5. kolony