Mohyla míru 1.1.2011
Novoroční setkání na Mohyle míru
Tak jako už několikrát se i letos na Nový rok uskutečnilo setkání vyznavačů napoleoniky a jejich přátel na Mohyle míru. Toto setkání je volné a neorganizované, prostě kdo má čas a sílu po Silvestru, tak přijde. A stejně jako Novoroční počasí je pokaždé jiné, tak i počet lidiček je jiný.
Po bujaré silvestrovské noci ulehám na dvě hodinky spánku a už se nemohu dočkat, až vyrazím ven nadýchat se čerstvého vzduchu při pochodu Rohlenka – Mohyla Míru. V 9:00 hod. už jsem stál u Rohlenky, chvilku jsem čekal, jestli se někdo nepřipojí a nezdolá cestu na Mohylu se mnou, ale tentokrát nikdo nedorazil. Já a moje drahá polovička jsme se tedy vydali, ani ne tak na pochod jako spíše na Novoroční procházku směr Jiříkovice, Ponětovice, Práce a Mohyla. Teplota vzduchu se motala okolo nuly, ale mírný větřík byl studený a tedy ne zrovna příjemný. Pro vojáky 5. kolony, kteří během pochodu správně aplikují dávky NTS, není ale vítr ani chlad žádnou překážkou, ba naopak. Procházíme Jiříkovicemi a Ponětovicemi a nepotkáváme živou duši.Na silnicích veškerý provoz utichl už vloni, a tak se nám dobře šlapalo. Až na silnici mezi Ponětovicemi a Prací se k nám od Ponětovic přiblížilo auto, které vedle nás zastavilo, řidič stáhl okénko a pravil: „Na Mohylu vojáčku, na Mohylu?“, koukám a von to Aifel. „ Kam jinam na Nový rok, než na Mohylu?“odpovídám. Auto se rozjelo a na silnici opět zavládlo ticho. Aifel zaparkoval auto na Prateckém kopci a šel nám naproti. V Praci se k nám připojil a bylo zase o čem klábosit. Cesta uběhla celkem rychle a už ve 12,00 hod. stojíme před kaplí na kopci. Chvíli postáváme, kecáme, fotografujeme se a hlavně vyhlížíme, zda se někdo další přisune na kopec. No, trvalo to dost dlouho, než dorazila další skupina, už jsme dokonce začali pochybovat o jejich příchodu. V autech dorazili všichni ostatní. Renda s Evou, Karel s Norou, František se Zuzkou a mnoho dalších. To už bylo na kopci veseleji, navzájem jsme si popřáli do nového roku, vystřelili slavnostní salvy, provedli skupinové foto a konečně jsme si také připili na novou sezonu.
Klábosení jako vždy nebralo konce, ale přece jsme se pomaloučku rozcházeli do svých domovů s přáním brzkého setkání.
Zapsal Olda ml.voj. 5. kolony