Jdi na obsah Jdi na menu
 

Hamiltony 07

26. 9. 2007

          Jednou v roce se v malebném údolí  Drahanské vrchoviny poblíž vesničky Hamiltony u Vyškova ozývají francouzské vojenské povely  a zaznívá střelba z pušek a kanónů. I letos, a to po desáté, se vojáci  Jeho Veličenstva císaře Napoleona sešli ve vojenském táboře v  překrásném údolí na břehu říčky Velká Haná na akci Hamiltony 2007. Přijelo i několik rakouských vojáků a nechyběli zde ani vojáci slavné 5. kolony Jeho Veličenstva císaře Napoleona.      

        Akce začínala v pátek odpoledne, ale organizátoři akce prováděli přípravy již od středy. I když po celé tři dny teplota v noci nebyla zrovna příjemná, jasná obloha se zářícím sluníčkem vše vynahradila. Vojáci 5. kolony se sjížděli až do pozdních večerních hodin, ale do vyhlášení večerky (24,00 hod.) ještě stihli pogratulovat Candátovi, stal se strejdou, a vypít něco burčáku.  Vojáci  5. kolony využili jedinečnou příležitost a otestovali burčák co by NTS 002. Bohužel druhý den museli konstatovat, že burčák nelze zařadit mezi NTS z důvodu častého odbíhání do křoví a to velmi svižným krokem.Obrazek

Sobota začínala budíčkem, který nám neohlásil tradičně tambur, ale Jarda Janůšek svým trénovaným vojenským hlasem, prostě na celé údolí zařval „ Bůůůůůdííííííčééééék“. ObrazekPo budíčku jsme byli už v rukou kuchařského týmu kterému velel a většinu prací prováděl Boris. Ani nám snídaně  pořádně neslehla v žaludku a byl ranní nástup a seznámení všech přítomných s programem celé akce. Po nástupu následovala tradičně soutěž ve Obrazekstřelbě. Vítězství a krásně malovaný terč jako první cenu si odvezl František Sklenář z  8. řadového regimentu. Soutěž ve střelbě, vyhlášení vítězů ve střelbě a předávání medailí za opakovanou účast na akci Hamiltony trvalo celé dopoledne a tak už jsme pokukovali co že to má Boris v kotli.ObrazekTěsně před obědem se také na Hamiltonech uskutečnila schůzka Ivana Vystrčila a Víta Odstrčila na které řešili spolupráci francouzských a spojeneckých vojsk. Jen co jsme nacpali svoje volátka pokračoval odpolední program. Ten pokračoval opět Obrazektradičně a to šarvátkou, ale vlastní šarvátka už tradiční nebyla. Díky tomu, že letošní účast spojenců byla takřka nulová ( přijeli 3 rakouští vojáci) rozdělilo velení francouzské vojáky na dvě poloviny. Na začátku celého scénáře jako vždy 1. polovina, ta spojenecká odpochodovala údolím do hlouby lesa a 2. polovina čekala půl hodiny, aby měli velitelé dost času na vytvoření vlastního scénáře a vyrazila za spojenci. Základ spojenecké poloviny tvořili voltižéři  a vojáci 18é a dále Rakušané. Francouzské vojsko bylo složeno z voltižérů  30é, gardistů a dělostřelců s jedním dělem. Půl hodiny po odchodu spojenců se vydala francouzská sekce včetně jednoho děla do hlouby lesa za spojenci. Postupovali jsme velmi opatrně a velmi pečlivě si hlídali křídla, týl a i vzdušný prostor, vždyť spojenecké sekci velel Honza Dvořák – největší autor všech možných taktik, fint a lstí – hledali jsme jeho vojáky ve vzduchu na stromech i pod vodou. Při svém  pochodu jsme  přebrodili dvakrát řeku, ale  po chvíli se musel náš postup zastavit pro neprůchodnost cesty. Dělo s obsluhou a pěti vojáky, jako ochrana děla, zůstalo stát v hlouby lesa a ostatní rozptýleně pokračovali dál. Civilové pracující v lese nám řekli, že všichni vojáci postupovali po cestě dál do lesa. Nikdo z nás jim ale nevěřil a dál jsme hledali spojence za každým smrčkem či zahrabané v jehličí. Protože naše vysunutí a odloučení od kanónu bylo příliš nebezpečné, zavelel Candát ke stažení zpět k dělu. Nechtěl riskovat ztrátu děla. Candát rozptýlil vojáky na všechny strany okolo děla a očekával spojence jak na nás zaútočí. Spojenci nevěděli co zamýšlíme a tak také vyslali do všech směrů své zvědy. Ke srážce nakonec nedošlo, ale byla to hra nervů kdo dříve zaútočí a vyzkoušeli jsme si, jak to vypadalo při střetu dvou pěších průzkumných jednotek v neznámém  lesnatém území.  Protože do večeře zbývalo po bojové akci ještě dost času  tak Pete uspořádal  výcvik školy vojáka.ObrazekPo večeři asi ve 20,00 hod. nám námořníci předvedli nádhernou „ Sinfonii Hamiltony „ po které následoval běžný táborový život až do pozdních nočních hodin. Pete přinesl starý gramofon, který se natahoval klikou a k tomu staré gramofonové desky. Do napoleonské doby sice nezapadal, ale byl z 1. republiky a tak už patřil také k historii. A když už hrál gramofon, tak se i tančilo. ObrazekPo večerce patřilo měsícem ozářené údolí jen vojenské hlídce a hlasům nočních ptáků. Nedělní budíček byl opět netradiční, Jara nás budil rachotem ohňostroje. Po budíčku nám Boris připravil dobrou česnekovou polévku, Jara sundal slavnostně vlajky ze stožáru, zbořil Obrazekse tábor a účastníci po rozloučení s kamarády odjeli domů.

 V Mokré 25.9.2007

 Olda ml.voj. 3057- é 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA