Napoleon byl i velký gurmán.
24. května 2010 9:52
Říkali mu Malý velikán, byl to vojevůdce a později i císař. Málokdo ale ví, že se zapsal i do historie kulinářské. Právě před týdnem jsme mohli slavit jedno takové výročí. Recept na Kuře Marengo, který se dnes používá po celém světě, vznikl po císařově slavném vítězství nad Rakušany v roce 1800.
Po Napoleonovi nebyly pojmenovány jen baňaté sklenice na koňak. Občas se na jídelních lístcích objeví pokrm nazvaný po jeho manželce Josefíně. Také Napoleonovi kuchaři byli velmi slavní, zejména Lebeau, mistr přes paštiky, před ním Bailly a Guignet zvaný Dunan.
Ke snídani polévka, oběd v šest večer
Existuje záznam o průběhu císařského stolování, sepsaný prý v roce 1808, tedy v posledním roce manželství Napoleona s Josefínou. Podle něj obědval Napoleon až v šest hodin večer. Hned po ranních audiencích se podávala snídaně, což byl ovšem spíše časný oběd: polévka, dva předkrmy, hlavní jídlo, kompot a káva. Jídlo se uchovávalo v uzavřených nádobách ponořených do horké vody.
Oběd sestával z polévky, čtyř předkrmů, dvou pečení, dvou druhů zeleniny, dvou salátů a osmnácti asietek (talířků se studenými předkrmy). Na stole muselo být šest lahví chambertinského vína, půl láhve dezertního vína a půl láhve likéru. Napoleonovým oblíbeným jídlem bylo
My však dnes budeme vyprávět příběh pokrmu, který se na jídelních lístcích celého světa jmenuje
Za všechno vlastně může Napoleonův kuchař jménem Dunan, který recept vymyslel. Autor však, jak už to bývá, zůstal v pozadí, jeho jméno znají pouze historici a kulinářští fandové.
Lahůdka z nouze
Dunan dostal tehdy příkaz, aby na oslavu vítězství uvařil něco skvělého, na čem si Napoleon pochutná. To se však snadno řeklo, ale hůř realizovalo. Ležení vojska se nacházelo v polích, daleko od vesnic. Dunan musel vyrobit lahůdku ze surovin, které měl po ruce. A nebylo jich mnoho. Měl cibuli a česnek, měl dozrávající zelené olivy, zdejší loňské bílé víno (pravděpodobně pinot grigio, dostatečně suché), velmi dobrý olivový olej, petrželovou nať, několik pecnů bílého chleba, kuřata a vejce. V místním potoce mu vojáci nachytali raky. Také soudek koňaku se našel v zavazadlech. A Dunan mohl použít i několik kuliček černých lanýžů, které si vozil sebou pro každou příležitost. Černé lanýže totiž rostou jenom do února, takže je nemohl hledat po okolí. Lanýže měl Napoleon velmi rád, považoval je za vynikající afrodiziakum. Před každou nocí, kterou měl strávit na lůžku s Josefinou, snědl prý jeden celý lanýž.
My však dnes budeme vyprávět příběh pokrmu, který se na jídelních lístcích celého světa jmenuje
Za všechno vlastně může Napoleonův kuchař jménem Dunan, který recept vymyslel. Autor však, jak už to bývá, zůstal v pozadí, jeho jméno znají pouze historici a kulinářští fandové.
Lahůdka z nouze
Dunan dostal tehdy příkaz, aby na oslavu vítězství uvařil něco skvělého, na čem si Napoleon pochutná. To se však snadno řeklo, ale hůř realizovalo. Ležení vojska se nacházelo v polích, daleko od vesnic. Dunan musel vyrobit lahůdku ze surovin, které měl po ruce. A nebylo jich mnoho. Měl cibuli a česnek, měl dozrávající zelené olivy, zdejší loňské bílé víno (pravděpodobně pinot grigio, dostatečně suché), velmi dobrý olivový olej, petrželovou nať, několik pecnů bílého chleba, kuřata a vejce. V místním potoce mu vojáci nachytali raky. Také soudek koňaku se našel v zavazadlech. A Dunan mohl použít i několik kuliček černých lanýžů, které si vozil sebou pro každou příležitost. Černé lanýže totiž rostou jenom do února, takže je nemohl hledat po okolí. Lanýže měl Napoleon velmi rád, považoval je za vynikající afrodiziakum. Před každou nocí, kterou měl strávit na lůžku s Josefinou, snědl prý jeden celý lanýž.
Lidové noviny
Vladimír Poštulka, gourmet-kritik