Jdi na obsah Jdi na menu
 

             Napoleon Bonaparte v roce 1795 nabídl odměnu 12 000 franků tomu, kdo najde způsob, jak uchovat jídlo pro vojsko na dlouhých výpravách. Žádná z tehdejších metod dlouhodobého skladování jídla totiž nebyla dost dobrá.

                Pařížský lahůdkář a obchodník s vínem Nicholas Appert dostal nápad: proč by se jídlo nemohlo uchovávat jako víno v lahvích? Částečně povařené jídlo naplnil do lahve, uzavřel korkem a utáhl pořádným drátem. Stejně jako šampaňské. Ostatně i lahev byla stejná jako na šampaňské (jen měla širší hrdlo) - dostatečně tlusté stěny odolávaly tlaku při zahřívání ve vodní lázní.

           Svůj vynález zkoušel na plodech ze své zeleninové zahrádky. Však také tehdejší noviny psaly: „Appert našel způsob, jak zrušit roční sezony.“ Aby dokázal, že jídlo vydrží ve vzduchotěsném obalu, odkud byl vypuzen vzduch, ukládal lahve na čtyři měsíce do moře. Po otevření bylo jídlo jako čerstvé, beze změny. Napoleon byl spokojen a osobně vyplatil Appertovi slíbenou odměnu.

           Uznání a odměny se tedy Appert po patnácti letech pokusů dočkal, přesto historie připisuje prvenství v objevu konzervy někomu jinému. Za první skutečnou konzervu je považována plechovka, kterou vymyslel v roce 1810 Angličan Peter Durand. Válcová plechová nádoba z pocínovaného plechu byla pěkně bytelná, musela se otvírat bajonetem. (Otvírák na konzervy nemohl být pochopitelně na světě dřív než konzerva.) Durandovy plechovky byly stejně vzduchotěsné jako Appertovy lahve, navíc nebyly tak křehké jako sklo a lépe se s nimi manipulovalo. Proto se rychle ujaly.

           Zanedlouho vznikla poblíž Londýna první továrna na plechové konzervy, které měly stejně jako na druhé straně Kanálu sloužit armádě. Odtud putovaly konzervy na britské vojenské základny armádě a námořnictvu k odzkoušení. Je ironií osudu, že se dostaly i na ostrov Svatá Helena, kde byl Napoleon v exilu.

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA